Kamarádi brmlabáci,
trochu offtopic, ale týká se to kamer.
Já sám jsem měl chutě natočit si několik schůzek brmlabu. Pro vlastní potřebu. Hlasy a tváře, rozhovory, chechtot, vtípky. Abych na to nezapomněl.
Abych mohl, až budu za deset, dvacet, třicet let na smrtelné posteli, najít ten záznam, pohladit kybernetickou kočku - mého jediného společníka - a dívat se, poslouchat, vzpomínat na ty skvělé lidi (vás), které jsem znal, a na chvíli si připomenout, jak prima věci jsem zažil a že ten život byl přece jen krásný.
Nezlobte se na Tomsucha. Nemyslel nic zlého, naopak, chtěl pomoct. A dost možná, že i jiní mají podvědomě tendenci uchovávat věci prostě proto, aby o nich byl záznam. Aby jednou naši potomci věřili, že jsme takové šílenosti opravdu dělali, a abychom my sami, až budeme mít paměť poškozenou, mohli ty vzpomínky vyvolat. I to je koneckonců primitivní forma mind uploadu.
J. D.