rád bych přispěl svým prvním dílem do společné série článečků po ML o hackerspacech, které jsme navštívili. Tyto řádky píši ještě na cestě nočním autobusem zpět na hotel a rád bych se s vámi podělil o svědectví ze spejsu Post Tenebras Lab v Ženevě.

Předpokládám, že jeho jméno vychází z biblické latinské fráze "post tenebras lux" (po temnotě světlo), které bylo mottem protestanské reformace. Toto motto můžete nalézt například na obrovském pomníku reformace naproti tamní Vysoké škole Ženeva v Parc des Bastions (poblíž kterého najdeme například i jméno Jana Husa) a je i mottem celé Ženevy při jejím erbu (viz fotky). Post Tenebras Lab drží pochodeň hackingu jak ve svém městě, tak ve Francouzsky mluvící části Švýcarska, v níž najdeme jen 4 aktivní hackerspacy na více než 2 miliony obyvatel (dle hackerspaces.org). Se zhruba 60 aktivními členy a 17 lety existence jde o výborné místo k poznání tamní scény. Po finanční stránce se jim daří, platí nízký nájem a přijímají dostatek příspěvků, ale proti nám jsou na výměru poloviční. Jeho členové jsou častými frekventanty kongresu CCC.

V příloze (viz konec článku) najdete fotografie dokumentující některá řešení, která mě tam zaujala. Asi nejvíce to je zvyk vaření a společné večeře při každém meetupu. Určité malé množství členů si tuto příjemnou povinnost předává a je dobré, když návštěvník donese alespoň 4 chf jako příspěvek. To je dobrá cena za domácí jídlo, když vám dají první club-mate zdarma (taky to dělám návštěvníkům u nás). Podávala se dýňová polévka, někdo upekl jablečný koláč, a kdo měl hlad, dostal ještě z hrnce těstovin s rajčatovou omáčkou. Stůl oběhlo i balení lékořicových bonbonů. Zvyk večeří je racionalizován tím, že lidé, kteří přijdou z práce domů, by se už do hackerspacu nedokopali, když by se museli starat o svůj žaludek. Na připravené jídlo zůstane víc lidí a stráví tak víc času hackováním. Rozhodně to navíc pomáhá příjemné až rodinné atmosféře (kromě mě se na tomto meetupu za večer vystřídalo cca 13 (většinou) členů).

Ženevský lab navštěvují z poloviny v angličtině znalí cizinci, což je i příznak toho, v jak kosmopolitním a přitom francouzsky mluvícím městě sídlí. Členský poplatek záleží na tom, jaký tier členství požadujete. Ceny jsou zhruba 15 nebo 65 chf za měsíc (pro představu: členství u nás v Praze je v přepočtu skoro 40 chf). O členství můžete zažádat také papírovým formulářem, který leží ve štosu natisklý při nástěnce. Samozřejmě, že elektronicky to je pro nás pohodlnější, avšak formuláři nemůžeme upřít, že člověka snadno provede registrací a může jej přivést osobně ještě jednou do našich prostor.

Suterén původního solária a growshopu se po převzetí tímto spolkem proměnil ve vcelku kompaktní celek připomínající jiné sklepní laby nabušené vybavením. Podlahy jsou dlážděné, a tedy je snadné je vytírat. Lab si platí uklízecí službu na podlahy a toalety, což jim z jejich zkušenosti dost pomohlo. Další trik pro větší pořádek v kuchyni, je výkonná myčka se superkrátkým několikaminutovým programem – nikdo pak nemůže říct, že nemá na umytí nádobí čas. Nakonec vše je obloženo drsnými cedulkami clean or die, ale i v dílnách bylo dosaženo vyššího pořádku několika dalšími dobrými postupy. V první řadě bylo využito stropních poliček, které nesou velké množství kovového a dřevěného materiálu, na který jinak na podlaze není skoro místo. V něčem to připomíná garáž mého (nebo vašeho) dědy, avšak pokud bychom se tím chtěli inspirovat, s našimi vysokými stropy u nás by byla dobrá varianta prostě jen přidat více pater regálům. Výkonné obráběcí stroje jsou zakryty alespoň postelovou plachtou, aby neulpíval prach na naolejovaných dílech, které se jinak po čase absolutně zadrhnou (děkuji Harmasanovi, jenž mi tento princip ukázal minulou středu na jím spraveném soustruhu v našem hwlabu). Nakonec velmi prosté řešení je prostě jen barevně vytisknout a vyvěsit zalaminovanou fotografii dané části labu, když je uklizená. Ta slouží jako vzor těm, kteří si chtějí zauklízet.

Jako příjemce tour de lab (doslova) jsem viděl tiskařskou dílnu vybavenou řadou 3D tiskáren, dřevodílnu a kovodílnu (vybavenou povětšinou stroji švýcarské výroby v jejichž exportu je tato země silná), společné prostory a kuchyňský kout, elektrodílnu i toiletlab. Provozuje se i jeden server se snahou selfhostování vlastních služeb, do nichž patří například ekvivalent našeho hackerbase (s webovým front-endem) a dokuwiki s ceněným pluginem Upgrade. Na skříni v kovové dílně visel plakát s přehledem velikostí matic, což mi udělalo radost. Už dlouho se chystám brmlab polepit plakáty s přehledy různých standardů šroubů, matic, konektorů atd., co se mohou člověku hodit (máte-li nějaké doma založené, ven s nimi :)). Strop v jejich socroomu se dal používat jako tabule, což tvořilo zajímavou výtvarnou příležitost. V knihovně bylo možné najít nejednu knihu související se zařízeními CERNu, i protože členská základna má s tamními pracovníky malý překryv. V elektronické části bylo dostupné sice menší množství součástek, avšak jejich výběr byl pečlivě zvolen tak, aby měly širší využití (například univerzální nabíječky v šuplíku s nabíječkami nebo transformátory s velkým množstvím odboček pro mnoho užitečných napětí v šuplíku s transformátory). Tři lidé se věnovali živě opravě a úpravě své domácí elektroniky. U počítačů zase jeden další programoval hru pro týmovou soutěž a jiný pracoval na prototypu nové elektronické hry i s custom hardwarem. Ještě o půlnoci nás tam bylo 10.

Návštěva tedy proběhla nad má očekávání dobře a snad se mi po výměně samolepek podařilo některé jejich členy nalákat na návštěvu Prahy. Až se příště zastavíte ve Švýcarsku, určitě se ujistěte, že vydržíte do úterý (nebo středy, kdy se setkává kroužek retrocomputingu). :)

Fyzikář OUT.